Gapcia se k němu velmi podobá - mezi nimi musí být nějaká příbuznost, nakonec pocházejí ze stejného města, které se skládá ze šesti domů. Jednoho dne šel můj manžel (básník Ryszard Krynicki - poznámka editora) do stodoly, aby přinesl dřevo a našel tam tři malá koťata. Jejich matka, jakmile si uvědomila, že si koťata někdo všiml, je přesunula do podkroví stájí. Každé ráno a noc hráli na prosakující střeše a my jsme je sledovali celé hodiny. Časem zůstal ze sourozenců pouze Gapcia - ostatní dva byli kousnuti sousedskými psy. Chtěli jsme ji vzít s sebou do Krakova, ale byla divoká. Naštěstí byla také zvědavá a jednoho večera jsme s ní dali dceru past. Seděl jsem před domem a hrál jsem si s kočkou s koulí vlny. Dcera nechala světlo v hale a v místnosti a schovala se za dveře.Zíral na to, že vstoupila dovnitř. Další den jsme ji vzali do našeho Krakovského bytu. Výlet byl noční můrou - Gapcia meowed, nebo vlastně vytí celou cestu - 8,5 hodiny! V bytě se nechtěla dostat z koše. Dal jsem to před zrcadlo. Říká se, že kočky nevidí svůj odraz, což není pravda. Stapcia se tak zajímala o „jinou kočku“, že začala prozkoumávat byt. Měsíc spala na úpatí naší postele, ale nedovolila jí, aby se jí dotkla - nakonec jednoho dne ji Richard začal hladit přes přikrývky. Moc se jí to líbilo a nyní je největším mazlíčkem. Gapcia je naše nejstarší kočka - máme ji sedm let.a ve skutečnosti hrozně vytí - 8,5 hodiny! V bytě se nechtěla dostat z koše. Dal jsem to před zrcadlo. Říká se, že kočky nevidí svůj odraz, což není pravda. Stapcia se tak zajímala o „jinou kočku“, že začala prozkoumávat byt. Měsíc spala na úpatí naší postele, ale nedovolila jí, aby se jí dotkla - nakonec jednoho dne ji Richard začal hladit přes přikrývky. Moc se jí to líbilo a nyní je největším mazlíčkem. Gapcia je naše nejstarší kočka - máme ji sedm let.a ve skutečnosti hrozně vytí - 8,5 hodiny! V bytě se nechtěla dostat z koše. Dal jsem to před zrcadlo. Říká se, že kočky nevidí svůj odraz, což není pravda. Stapcia se tak zajímala o „jinou kočku“, že začala prozkoumávat byt. Měsíc spala na úpatí naší postele, ale nedovolila jí, aby se jí dotkla - nakonec jednoho dne ji Richard začal hladit přes přikrývky. Moc se jí to líbilo a nyní je největším mazlíčkem. Gapcia je naše nejstarší kočka - máme ji sedm let.ale nedovolila jí, aby se jí dotkla - nakonec ji jednoho dne Richard začal hladit skrz přikrývky. Moc se jí to líbilo a nyní je největším mazlíčkem. Gapcia je naše nejstarší kočka - máme ji sedm let.ale nedovolila jí, aby se jí dotkla - nakonec ji jednoho dne Richard začal hladit skrz přikrývky. Moc se jí to líbilo a nyní je největším mazlíčkem. Gapcia je naše nejstarší kočka - máme ji sedm let.
Bubi byla další. Když jsem jednou šla do Nowy Światu, abych koupila vejce od mého souseda, řekla: - Podívejte, tohle je malé kotě, ona nemůže jíst. Naklonil jsem se a kotě přilepilo na halenku a přivezl jsem ji místo vajec. Napili jsme Bubi pipetou. Měla otevřenou kýlu, byla zraněná - zkrátka nejškaredější kočka na světě. A dnes je naše nejkrásnější fena - vypadá velmi exoticky, je šedá, ale místo pruhů má skvrny. Operovali jsme kýlu, rány se zahojily, ale ukázalo se, že měla vrozenou vadu jater a potřebovala pravidelné steroidy a antibiotika. Starost o její zdraví ji trochu rozmazlila - při snídani požaduje od Ryszarda, aby s ní sdílel smetanu a tvaroh.
Bylo pochopitelné, že jsem se později trochu bála jít na venkov - dvě kočky pro dvě osoby a čtyři ruce pro mazlení jsou trochu moc. Před několika lety jsme s přítelem šli a brzy se objevilo černé a bílé kotě se čtyřmi koťaty. Po několika dnech večer vstoupily obě kočky do domu a rozhodly se strávit noc na úkrytu pod schody. Zůstalo to tak a když bylo na čase odejít, vzal jsem Fenku a Gulciu (to jsme jim později říkali) do Krakova. Fenka byla moje velká láska od začátku - skládala se pouze z uší.
V naší skupině koček je to jiné. Gapcia - řečeno mírně - nemá rád Bubi. Bulka a Fenka byli v dobré pozici, že jsou dva. Kromě toho se malé kočky nebojí, věří, že svět k nim patří. Gapcia je zvedne a občas je tvrdě zabije - ale pokorně to přijímají.
To nejsou všechna koťata, která prošla našimi životy - mnoho dalších jsme dali do dobrých rukou. Nelíbil bych však nikomu, aby si vzal zvíře, pokud to není potřeba a není si vědoma obrovské odpovědnosti. Je důležité si uvědomit, že život se zvířetem nějak definuje náš život a my jej buď přijímáme, nebo ne.
Když zvíře přijmeme a potom ho opustíme, uděláme velkou péči. Pokud tedy někdo nemá rád zvířata, je důležité jim neubližovat. Také nedoporučuji, aby domácí mazlíčci byli malými dětmi - často je nevědomky trápí a jejich rodiče to bohužel nevěnují.
Věřím v setkání mezi lidmi a zvířaty. Jsou chvíle, kdy zvíře potřebuje lidskou bytost, ale také člověk potřebuje zvíře, jen to, s čím se setkalo.
Krystyna Krynicka, majitelka nakladatelství A5